Březen
Vítejte v prvním jarním (doufejme) měsíci letošního roku a věřili jsme, že už i v lepších časech. Ty ještě sice nepřišly, ale víra v ně nám zůstává.
S novým článkem jsme se k vám, milí čtenáři a přátelé, přihlásili v postním období. Ať už jste věřící nebo ne, asi víte, že naši předkové měli dobu před velikonocemi spojenu s odpíráním si světských radostí a s postním obdobím. Mělo to své náboženské vysvětlení, ale i praktický důvod. Koncem zimy a počátkem jara docházely zásoby a slabší jedinci kvůli nedostatečné výživě často umírali.
V dnešní době nadbytku a hojnosti mnozí z nás využívají tohoto období k očistě organismu, odepírají si alkohol, kávu, černý i zelený čaj, přecházejí na vegetariánskou stravu, nebo několik dní nejí a pijí pouze čistou vodu. Máme kdesi uvnitř zakódováno, že jaro je začátkem nového života a pro ten bychom se měli očistit a připravit.
Postní praxe v minulosti byla hodně náročná.. Nesmělo se jíst maso, ryby, vejce a mléčné výrobky a bylo možné jíst jen jednou denně. Současná praxe katolické církve zavazuje katolíky od 14 do 60 let. Na Popeleční středu a Velký Pátek, které jsou dny přísného půstu je dovoleno jíst jen jedno velké a dvě malá jídla (dohromady nedají velké jídlo) denně. Mimo toho existuje ještě půst od masa, předepsaný na tyto dva dny a na všechny pátky roku. Páteční půst je možné nahradit jinými skutky pokání. Tolik k připomenutí předvelikonoční doby a s ní souvisejícího půstu, který ukončí šestá neděle postní zvaná Květná a pak už se připravuje oslava Velikonoc.
Zaječovský kostel má své specifické podmínky. Do jedné bohoslužby se spojilo absolvování Křížové cesty i udělení svátosti popelce. Křížová cesta bude předcházet všem bohoslužbám do konce postní doby. Vám, našim čtenářům se ji pokusíme přiblížit několika fotografiemi, stejně jako udělování popelce.
Křížová cesta v zaječovském kostele
Udělení popelce a mše
Občas se podaří objevit zajímavý příběh, který se dotýká témat, souvisejících s církví a vírou. Tentokrát to byl článek pana Jaroslava Krupky v Berounském deníku a pravděpodobně i v dalších mutacích novin stejného vydavatelství. Událost, na kterou vás chceme upozornit, se stala v italském Janově 9. února 1941, tedy v době II. světové války a týká se janovské katedrály sv. Vavřince (San Lorenzo), která pochází z 11. století.
9. února 1941 zaútočily britské lodi s podporou bombardérů na janovský přístav s cílem zničit italskou válečnou flotilu a vyřadit z provozu důležitou vojenskou základnu, kterou v té době janovský přístav bez pochyby byl. Britské lodi začaly palbu na přístav v poměrně velké vzdálenosti asi 24 kilometrů. Chybou v zaměření lodních děl se stalo, že jeden z granátů nezasáhl italskou válečnou loď Ciao Duilio která byla jedním z cílů, ale zasáhl katedrálu. Dělostřelecký průbojný náboj ráže 381 mm dopadl do jihovýchodního rohu chrámové lodi. Stalo se, že granát, který by katedrálu zničil nebo minimálně výrazně poškodil, nevybuchnul. Selhání granátu je samozřejmě možné vysvětlit mnoha důvody: nekvalitním materiálem nálože, selháním zapalovače, sabotáží atd. Odborník by určitě našel několik dalších možných důvodů.
Mnozí v tom spatřovali zásah vyšší moci. Janovská katedrála ukrývala ve své klenotnici vzácnou relikvii, která podle některých teorií představuje jeden z nejcennějších artefaktů všech křesťanů: svatý grál.
Katedrála byla postavena koncem 11. století a vysvěcena papežem Gelasiem II. v r. 1118. Jako většina takto starých církevních staveb byla v průběhu staletí dostavována a přestavována. V 15. století k ní přibylo několik bočních kaplí, sloužících pro uchování ostatků svatých. V jedné z nich je dodnes údajně uchováván popel sv. Jana Křtitele a stříbrná mísa, na které byla uložena jeho uťatá hlava.
Janov se stal v myslích mnoha věřících místem spojeným s předmětem nejcennějším - svatým grálem - pohárem, ze kterého údajně pil Ježíš Kristus při poslední večeři a do kterého, podle některých legend zachytil Josef z Arimatie krev z Kristových ran.
Svatý grál údajně získali křižáci v Caesarii v Palestině v podobě šestihranné, smaragdově zabarvené misky a přenesli ho právě do Janova. Po uložení v chrámu už nikdy neměl toto místo opustit. Jenže jeho další osud byl dost komplikovaný, byl použit k zástavě a nejvíce utrpěl za napoleonských válek, kdy byl z chrámu odvezen Napoleonovými vojáky do Paříže. Zpět se vrátil až po deseti letech rozbitý na několik kusů, z nichž jeden se dokonce ztratil. Přibližně v této době se také ukázalo, že miska není smaragdová, ale z byzantského smaragdově zabarveného skla. Víru v její posvátný původ to nijak neoslabilo a katedrála zůstala i nadále místem jejího uchování. Nic na tom nezměnilo ani to, když studie francouzské Akademie věd prokázaly sklo jako materiál misky a označily ji za islámský artefakt pocházející z 9. - 10. století.
Ať už je důvodem záchrany jedinečné památky technická závada nebo zásah vyšší moci je příběh velmi pěkný. Janovští jsou za tento zázrak vděční, což dokazuje i nápis vedle repliky granátu připomínající dávnou událost:
"Tato bomba , kterou vypálilo britské námořnictvo, zde dopadla bez výbuchu 9. února 1941. Janov, město Marie, si přálo s trvalou vděčností vytesat do kamene vzpomínku na tuto prokázanou milost".
Zůstává otázkou co vlastně svatý grál je. Většinou je popisován podobně, jak je uvedeno v předchozí části textu. My v žádném případě nejsme kvalifikovaní znalci historie, ale myslíme si, že věci na které čas od času narazíme a v článku na ně upozorníme, třeba někoho z vás zaujmou a přijdete na další zajímavosti a možná se s námi o ně podělíte.. Ze stejného důvodu nabízíme tip na poznávání dalšího a jiného příběhu svatého grálu. Tím je kniha autorů Petera Fiebeka a Johanna Fiebeka - Tajemství grálu. Za přečtení určitě stojí a názor ať si udělá každý sám.
Město Janov
Janovská katedrála sv. Vavřince (San Lorenzo)
Interiér katedrály
Miska která je považována za Svatý Grál
Replika dělostřeleckého nevybuchlého granátu s děkovným nápisem za zázrak
Snad se nám podařilo alespoň trochu vás zaujmout a ze všedních a hodně náročných
starostí vaši pozornost obrátit i jiným směrem. Pokud se nám to podařilo, jsme rádi a těšíme se na další setkání v měsíci dubnu. Zatím zůstávejte v boží ochraně a věřte, spolu s námi, že i tato covidová, zatím nekončící, nepříjemnost jednou (a to brzy) skončí a všichni ji přečkáme bez zdravotní újmy.
V. M. S. + V. H.
........................................................................................................................
Bohoslužby v březnu:
6. března mše se nekoná
- 13. 3., 20.3., 27. 3. 2021 - bohoslužba začíná ve 14 hodin.
kontakt: sv.dobrotiva@post.cz
..........................................................................................
P. S. Přidáváme ještě čtyři snímky jako ohlédnutí za právě ( a snad definitivně) skončenou zimou 2020/2021.
**************************************************************************************************
Komentáře
Okomentovat