Únor

Krásný první únorový den, přijměte naše pozvání na krátkou návštěvu zaječovského kostela a na procházku jeho zasněženým okolím.

Každý kostel, mimo liturgických předmětů, oltářů, varhan a dalšího potřebného vybavení má i několik obrazů, rozmístěných v prostoru kostelích lodí. Obvykle se jedná o podobizny svatých, popřípadě o výjevy z jejich života nebo smrti. Ani zaječovský kostel není výjimkou. V pravé boční lodi, poblíž oltáře sv. Augustina býval zavěšen obraz "Vraždění neviňátek". Námět je dosti známý a není třeba ho detailně popisovat i proto, že samotný námět je pro většinu lidí hodně nepříjemný až stresující. Obraz není na svém místě, údajně je restaurovaný a "dočasně" uložený v klášteře sv. Tomáše. V protější, levé boční lodi nedaleko od oltáře sv. Moniky je umístěný "párový" obraz k předchozímu a to "Salome s hlavou Jana Křtitele ".

Salome s hlavou Jana Křtitele, kterou ji věnoval tetrarcha Hérodés za její tanec

Většina našich čtenářů tento příběh z počátku křesťanství jistě dávno zná a podrobně. Je ovšem mnoho těch, kteří o zobrazeném příběhu nevědí téměř nic. Jak je obraz koncipován vypadá tak, že Salome hlavu světce přináší, ale opak je pravdou. Salome si hlavu Jana Křtitele, údajně z popudu své matky Herodiady, na tetrarchovi Hérodovi Antipovi vyžádala jako odměnu, za svůj tanec na vládcově oslavě. Hérodés Antipas byl až fanatickým obdivovatelem tanečnice Salome, dcery Herodiady, která nenáviděla Jana Křtitele. Herodiada se rozvedla se svým manželem, který byl Hérodovým bratrem. Hérodot zapudil svou první manželku a chystal se ke svatbě se svou (teď už bývalou) švagrovou. Tento zamýšlený sňatek kritizoval právě Jan Křtitel a tím si Herodiadu znepřátelil. Ta využila Hérodótovi silné náklonosti k umění její dcery Salome a navedla ji, aby si za svůj tanec pro krále, od něho vyžádala Janovu hlavu na stříbrné míse. Hérodót nějaký čas odolával, ale nakonec své touze po tanečním umění podlehl a nechal Jana stětím popravit a jeho hlavu tanečnici Salome na stříbrném podnose předal.

Mohl se příběh, tak jak je ve stručnosti popsaný ve skutečnosti udát? A opravdu existoval taneční parket na kterém Salome předváděla svůj tanec a který zřejmě bez dechu sledoval Hérodés? Někteří archeologové jsou přesvědčení, že ano.

Je snem každého archeologa potvrdit existenci bájných míst a událostí. Nyní to vypadá, že se podařilo najít místo známé z Bible. Vědci na důležitém nalezišti Macheront v Jordánsku odkryli trůní sál a nádvoří, v němž se mohl tetrarcha Hérodés Antipas kochat tancem Salome a předat jí hlavu Jana Křtitele, muže, který pokřtil Ježíše Krista.

Archeologické naleziště Macheront v Jordánsku má možná biblický původ

Nádvoří v Macherontu objevené už v r. 1980 je možná místem, kde tančila Salome kde také skončil život Jana Křtitele

Dávná římská cesta k místu, kde se zřejmě rozhodlo o osudu Jana Křtitele

Archeologický tým rekonstruoval někdejší pravděpodobnou podobu lokality.

Nádvoří archeologové objevili už v roce 1980. Macheront je jedním z nejdůležitějších míst v regionu. Bývala to strategická pevnost chránící obchodní stezky do Jeruzaléma po východním břehu řeky Jordán. Tyto informace sdělil vedoucí vykopávek a profesor Papežské univerzity v Jeruzalémě Gejza Vörös, pro izraelský deník "Haarec".

Ve zdech tohoto paláce žily čtyři postavy známé z evangelií: král Hérodés Veliký, jeho syn a tetrarcha Hérodés Antipas se svojí druhou ženou Herodiadou a její dcerou z prvního manželství Salome. Jako zajatec tam až do své smrti žil i Jan Křtitel.

Pevnost Macheront založil v roce 90 před Kristem judský král Jamnaios, o třicet let později ji zničili Římané. Hérodés Velký ji opravil a zásadně rozšířil 30 let před naším letopočtem. Historik Plinius Starší ji označil za nejsilnější židovskou pevnost hned vedle Jeruzaléma. Stojí na vrcholku štítu na východním břehu Mrtvého moře a byl z ní výhled na Jeruzalém, Jericho a dokonce i do Aleksandreionu.

Plocha pevnosti v době svého největšího rozmachu měřila kolem pěti tisíc metrů čtverečních, hrad měl délku 110 m a šířku 60 m. Pevnost měla dvě palácová křídla, ve východním byly například přepychové lázně s mozaikami a jónskými sloupy. V západním křídle bylo několik triclinií pro večeře a rozhovory s hosty. Spojnicí bylo zastřešené nádvoří s trůním sálem.

( Triclinium v antickém Řecku a starém Římě bylo večeřadlo, místo pro pořádání hostin a přijímání návštěv. Byla v něm umístěna tři lehátka pravoúhle podél tří stran nízkého stolu - odtud název.)

Triclinium v nákresu a ukázka skutečného uspořádání

O této události nehovoří jen evangelia Marka a Matouše, ale je připomínána i židovským historikem Josefem Flaviem a jeho křesťanským kolegou Eusebiem.

Vykopávky na tomto historickém místě započaly už v roce 1968. Nejdříve je vedli američtí Baptisté, pak italští Františkáni, Maďaři je převzali v roce 2008. Podle šéfa výzkumu bylo nádvoří spojené se zastřešenou půlkruhovou apsidou místem, kde tetrarcha přijímal návštěvy a pravděpodobně i místem, kde mu zatančila Salome. Svůj závěr opírá o nález zajímavého výklenku v apsidě, který označil za pozůstatek trůnu.

Jak už to u odborníků bývá, jeho prohlášení vyvolalo mnoho souhlasných i nesouhlasných názorů. Maďarský tým ještě zdaleka vykopávky nekončí. Pokračují na dolním hradě, kde měl být i se svými žáky vězněn Jan Křtitel. Žáci pak jeho ostatky pochovali v místní nekropoli, není však známo na kterém místě.

[ Jaroslav Krupka a Martin Kratochvíl, Berounský deník]

Na tomto místě považujeme za vhodné popis dávné kruté události ukončit a věnovat se záležitosti podstatně příjemnější, které právě teď probíhá, tedy masopustu. Je to jediné období s pevně stanoveným počátkem a proměnlivým koncem. Svátkem Tří králů končí křesťanský vánoční čas a začíná období masopustu, čas zábavy a hodování. Jeho název je tak trochu zavádějící. Ve všech slovanských jazycích je slovo půst označením skutečného půstu. Jen staří Čechové spojili "maso" s výrazem "pustit = dovolit " a máme pohromadě MASOPUST. Trvání masopustu končí popeleční středou a její datum je odvozeno od Velikonoc. Ty jsou stanoveny na první neděli po prvním jarním úplňku a předchází jim čtyřicetidenní půst. Poslední tři dny masopustu (nazývané podle kraje ostatky, fašanky, fašang...) jsou dobou nejbujnější zábavy a vše končí (nebo spíš končilo) masopustním úterým, s průvodem maškar, veselou zábavou, porážením kobyly a půlnočním pohřbívání basy.

Masky v průvodu na masopustní úterý

Loučení s masopustem - "porážení kobyly"

Druhý den ve středu ráno šli účastníci masopustního veselí do kostela ke zpovědi, přijali znamení popelce a začali dodržovat předvelikonoční půst. Tak probíhal masopust v minulosti. Dnešní doba tyto oslavy hodně proměnila, v některých obcích se stará tradice dodržuje více nebo méně, ale zaplať Bůh, dosud úplně nezanikla. Tak ať ještě dlouho vydrží a najdou se nadšenci, kteří ji budou udržovat. Popeleční středa letos připadá na 17. února.

Připomeňme ještě svátek Hromnic, kterému v křesťanství odpovídá svátek Uvedení Páně do chrámu. V době Hromnic je už znát prodloužení dne a jakási, byť ještě hodně vzdálená předzvěst blížícího se jara. K Hromnicím se pojí spousta lidových pranostik a tak alespoň některé připomeňme:

na Hromnice půl píce a půl krajíce
na Hromnice o hodinu více
na Hromnice konec sanice

[Milada Motlová - Český rok od jara do zimy]

Konec sanice nás přivádí k ukázce krásně zasněžené obce a jejího nejbližšího okolí. Už dlouho taková zima, jakou si ještě mnozí z nás pamatují z dřívějších let, nebyla. V době přípravy blogu to vypadalo, že sníh bude jen krátce, ale před jeho dokončením už to tak jisté není, protože stále vytrvale sněží. Vypadá to tak, že příroda splácí dluhy z minulých let. Ale i tak vám nabízíme prohlídku zasněženého kláštera a jeho okolí. Poděkování patří pánům J. Švandrlíkovi a K. Slepičkovi.

Zasněžený kostel při pohledu ze "Škarpy"

Klášterní dvůr (rajská zahrada?)

  Klášter ze silnice do Dolní Kvaně (Kouta)

  Klášter z dálky, pohledem z Kozojed (část obce)

Kvaňské louky

Cesta po "Planýrce"

  Historický pohled na klášter ze severozápadu (ze sbírky J. a P. Švandrlíkových)

................................................................