Červen

 

XXV. Mariánská pouť

      je hlavní a také jediné téma, kterému se dnes budeme věnovat. Prostřednictvím fotek a krátkých komentářů se vám, naši milí čtenáři a přátelé, pokusíme přiblížit atmosféru a okolnosti, které její přípravu a průběh podstatnou měrou ovlivňovaly. 

V prostorách kláštera jsou ubytováni občané Ukrajiny, kteří kvůli válce opustili svoji vlast a provizorní bydlení našli ve zdejším klášteře. Tím se prostory sloužící k odpočinku a občerstvení poutníků musely vyřešit náhradním způsobem. Výborně posloužila krytá pergola, z níž je i přístup k sociálním zařízením a s určitými obtížemi umožňuje i uvařit kávu nebo čaj. 

      Obojí bylo velmi žádaným artiklem. I když nepršelo, a jak P. Juan vždy prohlašuje že "P. Maria má nad poutí  patronát a zajišťuje příjemné počasí", bylo chvílemi citelné chladno, sluníčko se ukázalo jen sporadicky a tak horká a snad i dobrá tekutina a malý zákusek přišli vhod.

      Poutníci došli v pohodě a první zastávkou v prostoru kláštera byl misijní kříž před kostelem.

       Po proslovu P. Juana a modlitbě se poutníci přesunuli do kostela, kde se poklonili místu "Zjevení Panny Marie" a byli přivítáni v chrámu knězi.

      Cesta poutníků byla sice příjemná, ale unavené nohy si zasloužily odpočinek a žaludek se také hlásil o svá práva. Šálek (kelímek) kávy nebo čaje a nějaký pouťový koláček udělal každému dobře.

      Po chvíli odpočinku přišel na řadu kulturní zážitek. Nastoupil Svatotomášský pěvecký sbor se svým programem. Z fotografie je vidět, že sbor nezanedbává přípravu další generace už od dětského věku.

      Doba odpočinku a zábavy skončila a nastal čas slavnostní poutní mše. Kněží do chrámu přicházeli tradiční cestou přes klášterní dvůr. V kostele byli očekáváni velikým davem věřících, kteří stejně jako kněží byli několika národností a i různých barev pleti.

    Slavnostní mše byla stejně jako účastníci mezinárodní, sloužena v češtině, angličtině a španělštině a stejně jako pokaždé byla velmi krásná. Věříme, že tato tradice zůstane zachována i pro všechny příští roky, aby trvale spojovala lidi různých národností a pomáhala k vzájemnému porozumění.  

      Snad se nám alespoň trochu podařilo přiblížit XXV. Mariánskou pouť. Jen těžko se dá uvěřit, že těch 25 let uběhlo tak rychle, že se ani nechce věřit, že je to skutečnost. Prošli jsme všemi ročníky a mnozí, tenkrát děti nebo mládí, se teď vrací jako rodiče nebo prarodiče. Tak ať to všem dlouho vydrží.

.

      Vám, našim přátelům a čtenářům děkujeme za pozornost a přejeme všem příjemný konec jara a stejně takový začátek léta a  na další setkání někdy příště se těší autoři 

 V.M.S.+ V.H.

......................................................................................

*********************************************************************************