Prosinec
A máme opět prosinec...
Nemáte také pocit, že rok je čím dál tím kratší, tedy přesněji řečeno, čím jsme starší, tím se zdá rok kratší? Nedávno byly Vánoce a než se nadějeme, jsou tady zas. Nějak si ty letošní nedovedeme úplně představit díky oslavám v minulých letech. Tentokrát nezáleží ani tak na nás a našich přání, jako na věci která jde mimo nás, tedy na dalším průběhu pandemie a omezujících opatřeních.
Opusťme tyto dost nepříjemné představy a vraťme se do reálu. Máme za sebou první adventní neděli, před sebou tři další, ale adventních koncertů se letos určitě nedočkáme. Nezbývá, než se ohlédnout zpět a trochu si připomenout krásnou a příjemnou atmosféru adventních koncertů z minulých roků.
Vánoční a adventní koncerty 2016 -2018
Advent je období zklidnění, rozjímání a očekávání. Očekáváním je připomínka narození Spasitele a rozjímáním bychom si měli připomenout své úspěchy i nedostatky, smutky i radosti. Letošní rok byl jedním z nejsložitějších, "díky " dvěma vlnám nákazy v celém světě (doufáme, že už byly poslední). Akce se omezovaly/zují, přesouvaly/vají a rušily/ší. Přišli jsme na závěr roku o nejhezčí zážitky z adventních a vánočního koncertu a zřejmě přijdeme i o tradiční zakončení vánočního období Českou mší vánoční. Nedá se nic dělat. Všichni si uvědomme, že zdraví je nejcennějším majetkem a pokud o něj přijdeme, přijdeme o ty nejkrásnější zážitky možná navždy. Ale nemá se truchlit nad rozlitým mlékem, jak říkaly už naše babičky a lepší je věřit, že brzy bude zase líp.
První advent v letošním roce
Letošní první adventní mše
V minulém blogu jsme se věnovali kapli sv. Mikuláše Tolentinského, lépe řečeno jejímu zakladateli a jeho rodině, ale celý popis by nebyl úplný bez popisu a identifikace dvou soch po stranách oltáře. V tom nám hodně pomohlo pátrání a práce p. Kastnera a rádi jeho pomoc využíváme. Platí přísloví "máš-li dobrého přítele, máš víc než on". Děkujeme!!!
Oltář v kapli sv. Mikuláše Tolentinského a sv. Augustina
Po stranách oltáře jsou umístěny sochy dvou významných augustiniánských světic. Vpravo při pohledu na oltář je socha sv. Kláry z italského Montefalca, vlevo pak socha sv. Rity (Margarity) z italského městečka Cascia.
Socha sv. Kláry na oltáři v kapli v detailu
Portrét sv. Kláry
Několik vět k jejich životu a kanonizaci:
Sv. Klára se narodila r. 1268 a od ranného mládí byla vychovávána v domě zbožných panen, které se později staly součástí augustiniánského řádu. Představenou domu byla Klářina starší sestra a po její, zřejmě předčasné smrti, byla Klára, ač nejmladší ze všech, zvolena představenou. Byla nadána neobyčejnou moudrostí a i ve svém mládí se stala rádkyní chudých i mocných. Měla dar usmiřovat i nejzarputilejší protivníky. Každý den, podle svého zvyku rozjímala nad utrpením Krista a prosila, aby mohla alespoň část jeho muk prožít i ona. Přání se jí splnilo, když ve zbožném vytržení spatřila Ježíše Krista, který se jí dotkl svým křížem a od té doby zakoušela neustále velké bolesti v celém těle a hlavně v srdci. Svoje tajemství řádovým sestrám zjevila až těsně před svou smrtí. Zemřela 18. srpna 1308 ve svých čtyřiceti letech. Lékaři pak na žádost řeholnic vyjmuli její srdce a na něm pak všichni uviděli podoby nástrojů kterými byl Kristus mučen, tedy kříž, trnovou korunu, hřeby a kopí. Tento zázrak byl církví prozkoumán a potvrzen.
Druhým známým zázrakem bylo, že Klářino tělo zůstalo zachováno a nepodlehlo rozkladu. Její srdce se znaky mučení bylo vloženo do stříbrné schránky ve tvaru kříže a je dodnes zachováno a uloženo v kostele sv. Chiara v Montefalco.
Srdce sv. Kláry ve schránce ve tvaru kříže
Blahořečená byla papežem Klementem XII. 13. dubna 1737a kanonizována papežem Lvem XIII. 8. srpna 1881.
Druhou světicí, jejíž socha je vlevo od oltáře je sv. Rita - která se narodila jako Margherita Lotti roku 1377 v malém městě Roccaporena na jihu Umbrie. Přesto, že od mládí toužila se stát řeholnicí, byla ve 14 letech podle vůle rodičů zasnoubena s Paolem Marcinim, z bohaté patricijské rodiny a v 18 letech se za něj provdala. Na svět přivedli dva syny - dvojčata.
Zatím co Rita byla mírné povahy, Paolo měl prudkou a svárlivou povahu, snadno podléhal zavedeným rodinným tradicím, jako je krevní msta. Její obětí se po asi osmnáctiletém manželství také stal. Po manželovi Rita přišla i o oba syny a ke světskému životu ji již nic nepoutalo.
K jejímu duchovnímu směřování přispěly spisy blahoslaveného Simona Fidatiho o lásce k trpícímu Kristu za hříchy celého světa. Požádala o přijetí do kláštera sv. Máří Magdalény, ale kvůli přetrvávajícím rodovým bojům, byla její žádost odmítnuta. Za svůj cíl si stanovila usmíření mezi znepřátelenými rody. Začala vést příkladný život, věnovala se pomoci chudým a dosáhla usmíření s vrahy svého manžela. Po předchozí odmítnutí se jí splnilo toužebné přání. Podle legendy se jí zjevili sv. Jan Křtitel, sv. Augustin a sv. Mikuláš Tolentinský, otevřeli jí brány kláštera a byla přijata mezi řeholnice.
V roce 1443 se u ní objevila stigmata a také rána na čele, připomínající rány způsobené trnovou korunou na Kristově čele.
Socha sv. Rity na oltáři v kapli - detail
Soška sv. Rity na oltáři sv. Kříže
Sv. Rita se znamením na čele
Jedna z legend vypravuje, že ještě když byla miminko a spala v košíku pod oknem, přilétaly bílé včely a nosily ji na pusu med, takže nikdy ani neplakala a včely jí nikdy neublížily. Vypráví se, že jednou včely chtěl odehnat soused který měl na ruce zranění a právě když je rozháněl zraněnou rukou, tak ta se mu zázračně rychle zahojila. Bílé včely (nějaký druh zemních včel) žijí v klášteře v Cascii dosud a i za nimi se vypravují spousty poutníků.
Po smrti 22. května 1457 byla v klášteře pochována. Do dnešních dní se dochoval veršovaný životopis Ritiních zázraků a její autentická podobizna.
Je patronkou neplodných žen a rodičů, manželů a matek a je také uctívána v beznadějných situacích. Pohřbena je v bazilice svaté Rity v Cascii a její ostatky jsou vystaveny ve skleněné rakvi.
Blahoslavena byla v roce 1737, kanonizována v roce 1900 papežem Lvem XIII.
Kromě adventu je předzvěstí Vánoc svátek sv. Mikuláše. Zejména děti jeho příchod očekávají s určitým napětím, hlavně proto, že v doprovodu obvykle štědrého světce, je krom anděla i čert a malý člověk nikdy neví, co všechno přítomný pekelník o něm ví. Naštěstí český čert je obvykle přísný a strašidelný jen přiměřeně.
Mikulášská nadílka je dlouhou tradicí, ale o světci samém je toho známo pramálo, ještě tak to, že byl biskupem. Pokusíme se jeho život trochu popsat:
O světcově životě je to známo jen velmi málo. Snad jen to, že patřil k prvním biskupům křesťanské církve, že žil na přelomu 3. a 4. století a působil v Malé Asii v městě Myře (dnes území Turecka). Podle města dostal svůj přívlastek, ale někdy se uvádí také jako Mikuláš z Bari. Do tohoto italského města byly přeneseny jeho ostatky, když území Myry ovládli Turci. Ostatní údaje o jeho životě pocházejí z četných legend, které založily evropský kult tohoto světce a staly se také základem lidových zvyků.
Traduje se, že Mikuláš byl vychovám v křesťanské víře a po smrti rodičů zdědil značné bohatství. Protože se chtěl stát knězem, rozdal svůj majetek chudým a potřebným. Z tohoto legendického údaje vychází řada příběhů o Mikulášových dobrodějných činech .Nejznámější jsou ty, ze kterých se vyvozuje tradice mikulášské nadílky a světcův patronát nad dětmi a námořníky:
V Myře žil otec se třemi dcerami. Stalo se, že zchudl a udělal si spoustu dluhů které nedokázal splácet. V zoufalství uvažoval i o tom, že svoje dcery prodá. Mikuláš se o tom dozvěděl a tak v noci dal na okno domu nešťastného muže tři váčky se zlaťáky (někdy se uvádějí tři hroudy zlata). Otec splatil dluhy a ještě zbylo i dcerám na věno. Mikuláš chtěl svůj dar utajit, ale stejně byl prozrazen. Brzy nato se vypravil navštívit místa, kde pobýval Ježíš Kristus. Při cestě po moři se strhla velká bouře a námořníci prosili Mikuláše, aby se za ně modlil. Jakmile začal s modlitbami, bouře ustala a loď klidně plula dál. V té době hledali v Myře biskupa a když se Mikuláš vrátil, padla volba na něho.
Dvě z mnoha dalších spodobnění sv. Mikuláše
Podle tradice se udává, že zemřel 6. prosince r. 327, ale mohlo to být i později. Stal se patronem nejen dětí a námořníků, ale i rybářů, mlynářů a dalších profesí, je i ochráncem před povodněmi. Na obrazech bývá v biskupském oděvu, třemi zlatými koulemi a třemi obdarovanými dívkami. Někdy na obraze stojí s biskupskou berlou u třech nevině odsouzených mladíků kterým zachránil život, zobrazován bývá i na scéně rozbouřeného moře. Stal se všeobecně oblíbeným světcem a je mu zasvěcena řada kostelů. V Praze jsou dva, slavné a krásné, oba barokní, jeden je na Malé Straně a druhý na Starém Městě.
[volně podle knihy Český rok, Milada Motlová]
Třetí podoba (trochu rozpustilá), v nadílkové sestavě
Vy všichni kteří jste si otevřeli stránky našeho blogu a věnovali jste
našemu neumělému povídání pozornost dovolte, abychom vám všem upřímně popřáli klidné prožití adventního času, požehnané Vánoce, zdraví a pohodu po celý rok 2021.
V. M. S. + V. H.
...................................................................
Termíny mší v prosinci:
- 5. 12., 12. 12., 19.12.2020 - Mše se začátkem ve 14 hodin
- 24.12.2020 - Mše není
- 25.12. 2020 - Štědrovečerní mše se začátkem v 16 hodin
******************************************************************
Komentáře
Okomentovat